Starý pes Podzimu 2008

10. listopadu, téměř po roce vystoupil pod střechou Jindřišské věže Sirob Alaif, ten starý pes. V rámci pravidelné kulturní události Čtení ve věži. A bylo to po roce, s odchylkou asi tří týdnů, jeho druhé vystoupení v tom krásném prostoru. Jako doposud vždy - Unplugged!

Seznam loňských titulů byl tematicky označen jako Písně podzimkové viz Písně podzimkové zde někde víc vpředu, letošní písničkové sérii dal pracovní název Staří psi Podzimu 2008. Dalšího kolegu ale na večer 10. listopadu nesehnal, hrál tedy, starý pes, sám.

Zde bude rozhovor sestavený z otázek, které mi někdo položí, nebo si je položím sám.

Proč vůbec ještě hraješ na kytaru?
- Inu … starého psa novým kouskům … pozdě (Fi)bycha honit. Ostatní většinou své příspěvky čtou, mne nechají hrát - to nemá chybu.
Kolik strun?
- Pořád 12 zvonivých.
Co to máš za držák na krku?
- Ten mi vyrobil před asi třiceti lety spolužák Lopéz, když se šel po maturitě vyučit elektromontérem do Zastávky u Brna; měl potom k práci s ocelí a svěrákem trochu blíže.
Předtím to měl daleko?
- Pokud vím, tak ano. Ale olej v motorce Java 90 - Cross uměl vyměnit i předtím.
A vyučil se?
- Vyučil, na rozdíl ode mne.
Byli jste tam spolu?
- Asi dva dny ano, bylo potřeba oddálit vojenskou službu po prvním neúspěšném extempore u přijímaček na školu vysokou elektrotechnickou v Brně fakultu a potom ještě strojní.
Lopéz se vyučil za dva dny elektromontérem?
- To nevím, za jak dlouho, já jsem po dvou dnech sbalil kufry a odjel z internátu raději zase domů, pobýt rok na Jazykové škole, kde jsem byl jako průměrný kytarista mezi "jednorukými", tedy lingvisty, kterým jsem jinak anglicky moc nerozuměl, králem. Hrál jsem nejčastěji Dylana, Grechutu, Olympic, Jaroslava Hutku a Dobrý den, majore Gagarine.
Takže se nic nezměnilo?
- Snad trochu změnilo, hraji si dnes nejvíce Dylana, Grechutu, pokouším nesměle třeba Prázdné kúpaliská Deža Ursínyho. Hvězda na vrbě z minulosti občas vyskočí, od mistra Hutky už nic, i když, „že narodil se nám všem Jéžišek", to by zase ano … a Dobrý den, majore Gagarine.
A vyučil ses tam taky elektromontérem?
- To ani ne, ale pro mne třeba vzít malou žárovičku z kapesní svítilny a zamontovat ji pod vypínač světla v koupelně, nebo na WC, tak, aby svítila, když byla místnost obsazena, byla už před dvoudenním elektrickým poučením v Zastávce u Brna NAPROSTÁ HRAČKA.
????????
- A také jsem věděl, že existuje tunelová dioda!

????????
- A když si sestry pouštěly hlasitě dokola svůj jediný singl s pronikavým hláskem dětského zpěváka, tuším z Německa, jménem uměleckým Heintje, uměl jsem nenápadně vypnout hlavní jistič na chodbě činžáku, zatímco ony marně hledaly chybu v pojistkové skříňce nad dveřmi bytu.
Aha. A proč vůbec hraješ na kytaru a ještě k tomu zpíváš?
- To opravdu tak přesně nevím, jsem už takový - zpěvák děDský. Jsem rád, když mne někam takhle pozvou a dokonce mne i vyslechnou. Jinak se nedonutím k nastudování nových písniček (nových - starých, ze seznamu mých oblíbenců).
I ty starý ješito!
- To ano, díky. Minule jsem zaplatil i vstupné, letos byl ke mně recepční pozorný a když viděl kytaru, sám řekl ať neplatím!
Staří psi už existují - víš to?
To vím, hraje tam můj bývalý spolužák ze školy Vysoké báňské na kytaru, předskakovali při loňském vystoupeni J.Wintera v Praze… jsou pořád skvělí kytaristé na světě (J.W. i spolužák řečený Meril).
Chceš ještě něco říci na (jak doufám prozatímní, respektive klamný) závěr? -Ano, velmi uctivě a moc poděkovat mladé paní Barbaře za bleskový překlad textů z LP desky Marka Grechuty, které jsem si dovolil upravit a ty dva, co tady zatím vyvěsím, také odzpívat.
Vše?
- Pro dnešek vše, časem to tu doplním o všechny tituly toho památného Jindřišskověžního podujatia.