Varhanní škola v Olomouci - duben

28.4.2007 Decentní, pro mne překvapivě progresivní a zapalující projev p.biskupa Hrdličky k žákům varhanních kurzů, který zde s dovolením interpretuji vlastními slovy.

Pojednání o Mariánských písních: Jediný rozměr krásna, čistoty, mateřské laskavosti, pramen silné tvůrčí inspirace, odtud pramení určitá „Mariánská úcta” = Magnificat, inspirace pro množství geniálních skladatelů. Také Kniha nešpor otce Olejníka - doporučuje farnostem tuto si opatřit - o práci se sborem věřících v kostele, který často podlehne určité líbivé stylizaci při zpěvu a tomu by neměl varhaník, často i sbormistr v jedné osobě, podlehnout; dát si pozor na pokles do „naivity” a sentimentu- staví do protikladu „líbivý obrázek” (decentně se vyhýbá termínu kýč, mám ten pocit) versus Růžencové slavnosti

„Láska k Panně Marii se promítla do našeho kancionálu. To je písní k Marii! Píseň 803 - ‚Jako ta růžička krásná‛, tady vidíme vrcholné baroko, přátelé! Strhující píseň olomouckého autora ‚Jako vítěz Pán vstal z hrobu‛, nebo ‚Pololáník - 410!‛ To přece se musí zpívat v tempu, jinak je to únavné a degradující, zbytečně sentimentální! Ale vy můžete předstoupit před sbor farníků a říci: ‚Naučíme se dnes píseň starou 300 let!‛
A bude li pan farář skeptický vůči dosažení svižnějšího tempa jejich zpěvu s tím, že už to zkoušel a zlomil nad nimi hůl, vy řekněte: ‚Otče, to zvládnem!‛” Pan biskup Hrdlička usedá ke klavíru, s bravurou a v tempu hraje ‚Vítěze‛ olomouckého autora, ostatní přidávají se zpěvem. Já, při svém nedokončeném vzdělání, chytám jen melodii a snažím se pokud možno o neškodné brumendo, občas proložené uhodnutým slovem.