Když vybité baterie, tak Stříbrník

Horská prémie - příběh Ejemovy chaty

Cílem mé jarní vyjížďky na bicyklu, ve slunečním odpoledni v sobotu 15. března, byla původně Bílina. Nakonec, místo vložky v úvozovkách rychlostní, zvolil jsem (rovněž v úvozovkách) vysokohorskou prémii a vyrazil na kopec Červený vrch, vulgo Červeňák. Podle Wikipedie také Stříbrník - kopec nacházející se v západní části Českého středohoří, 3 km severně od Loun. Jedná se o velice zajímavou geologickou a paleontologickou lokalitu, neboť zdejší červený geologický podklad je složen z barevných jílů, jenž kdysi dávno vznikly vypálením blízké uhelné sloje.
V červené hornině zde byly nalezeny otisky různých pradávných třetihorních organismů.

Důvodem pro zkrácení mé sobotní cesty byly vybité baterie (bez hudby v uších jezdím na kole skoro už nerad) a hlavně má příležitostná pohodlnost - jistá prémie bližší než propocený kabát z bílinské rychlostní vložky. Do kopce jsem pohodlně vytlačil bicykl po úzké a kvalitní asfaltové silničce. Cestou jsem viděl hodně větviček i šišek na zemi, velké odvážné mravence brázdící snad pro ně už teplý asfalt, dvě malá hnízda čerstvých fialek a pár aktivních rojů nějakých komářích mušek, snad jepic ?

Na kopci nikdo, ocelová konstrukce Českých radiokomunikací, dvě nevzhledné, ale proč neříct rovnou ohavné, lepenkové boudy dílem zaražené v kopci a dílem na muřích ocelových nohách se zatlučenýma dveřma, hospoda v chatě s věžičkou rozhledny zavřená.
K verandě chaty vedou ještě celkem bezpečné betonové schůdky a když vystoupám, čtu za sklem na pohřebním parte oznámení o zániku levných restauračních služeb v roce 2004. Na dalším papíru je velkým, hodně vybledlým písmem sděleno: " Nic tam není, neničte!"
Já vidím za sklem verandy, která vypadá, že obehnala původní stěny chaty o nějaký pátek později, docela zachovalé pianino. Když objekt obcházím, jsou za okny vidět už jen kusy odloženého nábytku a nějaké harampádí. Cestou zpět na schůdkách vidím dvě drobné mince, korunu a dvoukorunu: „Takové štěstí, že by se u zavřené hospody na mne usmálo?” Je tu hezky, lepší já ve mně vítězí, přidávám k nim korunu a jdu k informačním cedulím na žlutém sloupu.

Podnět k postavení chaty na Červeném vrchu podal ing.Ejem 29. září roku 1902. O čtrnáct měsíců později ale ten člověk zemřel a záměr, který potřeboval podpořit kapitálem 800 zlatých, zůstal viset ve vzduchoprázdnu, možná i proto, že tehdejší Ústředí turistiky stavbu ignorovalo. Ale továrnice Královcová z Domoušic zakoupila podíly za pět zlatek. Továrník Valtera dal do desetizlatkových podílů zlatek padesát. Obecní záložna a pivovar nakoupily podílů po sto zlatkách a jistý pan Polívka dal tisíc cihel ze své cihelny. Pan Větrovec zase poskytnul tři vozy pro dopravu materiálu.
Tak začíná příběh dřevěné Ejemovy chaty, který je možno číst na malé vývěsce umístěné na sloupu s turistickými značkami.

Ale kdo byl Frotzel? To se jako olomoucký rodák dovídám až na webu Nemocnice Sv.Alžběty - www.nemalzbeta.cz,(stojí za prostudování). Vytrhnul jsem s dovolením pár slov o MUDr. Frotzelovi (snad se správně domnívám, že je to opravdu ten, po němž vyhlídka nese jméno): „O vybudování samostatné nemocnice se v Lounech začalo uvažovat až koncem sedmdesátých let 19. století. Zásluhu o výstavbu nové veřejné nemocnice měl především mladý (bylo mu tehdy pouhých 33 let) starosta Loun MUDr. Josef Frotzel. Ten se také stal po uvedení do provozu v roce 1885 jejím prvním ředitelem a současně jediným ústavním lékařem.”
A kdo byl ing. Josef Ejem také tak trochu ověřuji až dále pod kopcem, doma po připojení na dráty; byl to turista, otec -zakladatel (stejně jako dr.Frost a dr.Veltrubský) a předseda lounského KČT.

Ejemova chata byla majiteli - Klubu českých turistů, který zahájil svou činnost vycházkou z Loun do Slavětína a na Peruc v roce 1894, vrácena Zemědělským družstvem Dobroměřice po jednačtyřiceti letech, kdy si možná svým způsobem, jak se na ni tak dívám, občas i užívala znárodnění. Nyní je najmuta společností HAMAS a jak se na vývěsce píše, je restaurována.

A jaké byly ceny u prvních správců chaty - manželů Švarcových? Pivo 36, ležák 38, sodovka 24, chleba s máslem 12… vše v haléřích. To na tu dobu snad odpovídá, pokud si vzpomenu na příhodu z knížky ze seznamu povinné četby, Malý Bobeš, ten si jednou koupil rohlík se salámem snad za pětník. Na Červeňáku by možná připlatil „středohorskou přirážku”.

Z rozhledny Ejemovy chaty jsem se tedy pro tentokrát neporozhlédnul, ale po hledání na netu vidím, že je to nadějné, protože nacházím celkem pozitivní zprávy návštěvníků minimálně z května loňského roku. A také čtu, co všechno třeba někdy uvidím: Turistům se z rozhledny naskytne pohled na Louny, Doupovské hory a Krušné hory s Klínovcem. K severu je možno pozorovat vrcholky Českého středohoří a na východě výhled uzavírá hrad Házmburk.


(A protože jsem u příležitosti své neplánované horské prémie neměl fotopřístroj, ale i kdybych měl, rozhodně doporučuji pohlednici Ejemovy chaty č.152490 na adrese http://www.turistika.cz.