Návštěva pavilonu P

Eo: „Tam musíme nahoru, k těm věžákům”

- silná rána pod levým kolem auta, vpravo řeka Labe

SiAl: „Kurva!”
SiAl: „Hledím na semafor a přehlídnu ten ležatý silniční patník!”
Eo: „Mohlo se něco stát?”
SiAl: „To si piš! Doufám, že kolo přežilo.”
Eo: „Tam, tam! Musíme nahoru, k těm věžákům”
SiAl: „…….”
Eo: „Tam, tam pořád do kopce - Hospital!”
SiAl: „…….”
Eo: „A tam, tam jak je to písmeno P, musíme doleva!”
SiAl: „Je to jednosměrná ulice, tudy to nejde.”
Eo: „Ale tam, jinak se k P nedostaneme, musíme doleva!”
SiAl: „Je to jednosměrná ulice, tudy to nejde.”
Eo: „Ale my jsme tama minule jeli, jinak se k P nedostaneme, doleva!”
SiAl: „Tudy cesta nevede. Jedu nahoru a pak doprava. Tady vyrazí sanitka a nebude kam před ní uhnout!”
Eo: „Tam, tam tam jak je to písmeno P, musíme doleva,jak je to písmeno P, tam.TAM!”
SiAl: „…….”
Eo: „Tak vidíš, tudy nahoru doprava a na to parkoviště. Už jsme tady!”

- SiAl zavírá auto, hledá vodu v kufru

Eo: „Dělej, musíme výtahem.”
SiAl: „Tak jeď, jdu pěšky.”
Eo: „Dělej, musíme výtahem, pěšky to nejde.”
SiAl: „Tak jeď sama.”
Eo: „Dělej, musím na záchod!.”

- jedou výtahem, je to panelák
- zvoní u prosklených dveří, otvírá S1

Eo: „Dobrý den, můžeme navštívit mou sestru TM?”
SiAl: „Dobrý den, mohu také jít za TM?”
S1: „Pojďte dál, hned ji zavolám.”

TM po chvíli přichází, civilní šaty na sobě, po jednom oba návštěvníky
pohlcuje do náruče, silně nevábný odér registruje jen SiAl, ale dělá jako by nic.

TM: „To su ráda, že jste přijeli!”
Eo: „Ahoj TM” (delší objetí)
SiAl: „Ahoj TM, jak se máš...” (blbá otázka, odér krátí objetí)
TM: „Mám povoleno od primáře 22 hodin, on ví, že mi nic není. Jedem domů, potřebuju si vzít věci a zařídit účty!”
SiAl: „To nejde, mám odpoledne práci, nemám čas dnes někam jezdit.”

Kolem prochází mladík v modrém nemocničním pyjamu, SiAl se ho ptá kde je WC a zprávu předává nervózně šmejdící Eo

TM: „Víš, SiAl, že Alain je můj bratr?”
SiAl: „Ale ne, to jsem nevěděl. Jak se na to přišlo? Ta nová metoda genetického průzkumu?”
TM: „No, přišlo se na to až teď, je to můj bratr. Já jsem mu to napsala, četls ten dopis?”
SiAl: „Ano, kousek jsem četl. Ale byl česky.”
TM: „Poslala jsem ho Mil, ona to přeloží do francouzštiny.”

- pokládá na stůl knížku v bílém přebalu s fotkou Alaina -jeho životopis

SiAl: „Co budete na té Moravě filmovat?”
TM: „Jak strýc Jenda uletěl tím vrtulníkem. A Alainův kamarád Blmnd bude dělat pilota!”
SiAl: „Aha, to jsem si myslel, že to bude o strýci; kdo tam ještě bude hrát?”
TM: „No různí další herci, to vybereme, ještě to nevím přesně.”

Eo se vrací z WC

TM: „Budeš chtít Eo s námi bydlet v Kramářově vile? ”
Eo: „Kam bych si dala všechny věci, to bych musela přestěhovat.”
TM: „Je tam dost místa, hodně pokojů a budeš tam mít i klavír.”

Eo nasazuje výraz „rozpačitě No Comment”
Mladík v modrém usedá vedle ke stolku se čtvrtkami papíru a pastelkami.

Eo: „O kolik jste s Mirkem od sebe?”
TM: „O šestnáct let jsem starší.”
SiAl: „Preferuji, když je žena o pár let mladší, ale nemusí to být pravidlem …”
TM: „Jé, ty mne fotíš?”
SiAl: „Ano, pošlu ti tu fotku.”
SiAl: „Můžeš nám ukázat cos namalovala?”
TM: „Hned to přinesu, nemám tu klid, všichni mi při tom čumí přes rameno...”

Skoro všichni jsou v těch modrých pyjamech a pár jich netrpělivě chodí kolem stolů, blíží se oběd.

TM: „Tady to je Václav Havel, tady jsem já s bratrem Alainem a naši psi, tu je naše svatební fotka s Mirkem”
SiAl: „Ale on čeká teď miminko, odložil kvůli tomu cestu do Afriky…”
TM: „Do Afriky? To nevím, já mu to toleruju, scházíme se spolu v tajném bytě.”
SiAl: „Tajný byt máte?”
TM: „Máme byty v Ústí i v Děčíně a tajně se scházíme.”
Eo: „To je Havel? Moc podobný není.”
SiAl: „Právě že je, Havel je bezvadný.Taky ta svatební, ale tu jste nějací hodně mladí?”
TM: „To jsme.”

SiAl listuje knihou s životopisem pana Alaina.

SiAl: „Aha, ti psi jsou tady vyfocení, s Alainem… a tady je ta svatební. Pěkně namalované.”

S2 přijíždí s vozíkem, kde nádoby s obědem.

TM: „Tady sestřičku mám moc ráda, je moc hodná! Sestři, že? Su ráda, že jste přijeli, teď musím na oběd. Nejím tady s nima, chodím o patro níž.”
SiAl: „Máte tu sprchu a ručníky?”
TM: „Ručníky mi nechcou dát, potřebuju taky prádlo a čisté kalhotky!, když peru, říkají že cákám na zem.”
Eo: „Tak řekni co všechno potřebuješ, vyřídíme to Yrd, až sem pojede, přiveze.”
TM: „ Yrda nechci nikdy vidět, já ho tak nenávidím! … se s ním hned rozvedu!”
Eo: „Vždyť Yrd se o tebe celý život staral, vím jak doktor ze Šternberka ho chválil.”
TM: „Nemáte drobné na telefon? Ta jedna spolubydlící mi ukradla 40 korun, svině jedna.”

SiAl nahlíží do jejich pokoje, na jedné posteli spí starší žena, druhá je neobydlená, třetí patří TM.Vytahují drobné na telefon.

SiAl: „Měli bysme ji drapnout a vykoupat, čpí z ní hrozný odér.”
Eo: „Já nic necítím, co pořád máš s tím zápachem, všude něco cítíš!?”
SiAl: „..bych ji vykoupal, ale nemá to tu taky náhodou někdo v popisu práce?”
TM: „Mám tady dopis pro Mirka, mohli byste mu ho poslat?”
Eo: „Ukaž, máš tam adresu? Pošlem.”
SiAl k S1: „Máte tu ručníky a dá se zde prát?”
S1: „Dostanou kolik ručníků budou chtít, třeba šest za den.”
S2: „Ona si všechno nechává sbaleno v kufru.”
Eo: „Jde něco udělat, aby nenosila hlavu pořád v předklonu?”
SiAl: „Vždyť říkala, že s někým cvičí.”
S2: „My s ní cvičíme ale….” S1 rozpačitě krčí rameny
Eo: „Děkujeme za návštěvu, přijedeme ještě až tu bude ošetřující lékař.”

Jedou výtahem dolů, panelák P je ponořen do hlubokého nedělního ticha. Přitom je snad sobota.

Eo: „Půjdeme do Pekla na oběd? Škoda, že nejela M, pozvala bych ji do Pekla.”
SiAl: „Panebože, ještě že nejela, já jedu dom, zajdi si do Pekla a přijeď vlakem, není to daleko ….”

Eo raději nasedá do auta,
SiAl raději zavírá dveře na její straně sám.Pije vodu z lahve v kufru a není to vratná láhev.

SiAl: „Doufám, že to kolo přežilo.” prohlíží kola, nasedá do auta a startuje

- probíhá navigační a meteorologický dialog

SiAl: „To bude na dlouho…”

- probíhá navigační a meteorologický dialog

SiAl: „Yrda teď nenávidí a on nepochopí, že to vůbec nemusí být pravda. Ale staral se o ni dlouho, nedivím se, že ty výpady už nesnáší.”
Eo: ”Už nikdy nebudu nikomu radit, hlavně ne Yrdu!”
SiAl sobě: „Zas byla chytrá jak rádio a teď alibizuje!”
Eo: ”Tadyma jsme nejeli …„
SiAl: „To bude na dlouho, nebo na furt. Má tři děcka, měl by si ji někdo vzít dom.”
Eo: „Ale kdo, I ona nenávidí, R je ženatý víš s kým; jedině J až se vrátí z…”
Eo: „Zajedu ještě za tím doktorem…”
SiAl: „Dokud se jí nevyřídí papíry a bude svéprávná, ty dluhy za ni bude muset někdo platit.”
SiAl: „Na Péčku je to o ničem …má tři děcka, měl by si ji někdo vzít dom.”

- probíhá navigační dialog

-----------------------------------------------------------------------------------------------------
Píseň princezny Ateh
(Chazarský slovník)

Když večer usneme
všichni se měníme v herce
Kteří chodí
odehrát svou roli
pokaždé na jiné jeviště

Ale co ve dne?

Ve dne bdíme
svou noční roli se učíme
Někdy ji ovšem nezvládneme
tak jak bychom měli

A pak se strachujeme vkročit na scénu
A nebo se schováváme za jiné herce
Kteří svá slova
Kteří své kroky
Znají líp

3U79401Dálnopis

Psaní textu je u mne propojené s představou (asi v tom nejsem sám), že bych měl pustit počítač, že musím pustit počítač. Měl by stačit sešit a tužka, opravit, nechat uležet a zase opravit, potom teprve přepsat. I drobt elektrické energie by se ušetřil. Dnes však jsem odhodlán zkusit psát připojen a nepřestat, dokud nezaznamenám, jaká tedy byla podstatná část tohoto, už snad méně tropického, dne.

Budík nastavený na 4:50 je vypnut vertikálem už ve sprše, protože se probudil sám ve 4:25.

V 5:15 před panelákem přistupuje druhá dáma spolujízdy (dále DS), pro kterou mám na přečtení hezkou knížku od Jana Balabána Černý beran. Já si prodlužuji výpůjčku její knížky Paolo Coelho - 11 minut. První DS (protože byla první, s kterou jsem před časem domlouval společné dojíždění do Prahy mým autem) nastupuje o pár paneláků dále, u autobusového nádraží pak přistupuje dáma třetí.

Červený mstitel dnes asi vyjel brzy, nebo později; nikde na cestě mne nepředjíždí. Malé auto Getz jede do kopce pomaleji než moje velké Fabia, Červený mstitel proto zásadně nedodržuje předepsanou rychlost v obci i jinde, a vždy mne i jiná auta dost bezohledně „osolí” nejlépe za plnou čárou. Já ho předjedu zase většinou hned po vjezdu na dálnici v kopci. Dělám, jako by se nechumelilo. On mne někde v dolní části Evropské v Praze dojede (a to nebrzdím provoz striktním dodržováním předepsané rychlosti) a opět mne příkladně „potrestá,” nejlépe myškou přede mne do pravého pruhu. A dělá, jako by se nechumelilo. To je chlapík osvalený!

Krátce po 6.hodině zastavujeme v Praze 6 u metra na Hradčanské. Nejdříve vystoupí všechny dámy spolujízdy (zaplatí mi příspěvek na benzin) a jsou pryč, já jedu zaparkovat. Cestou do metra téměř pravidelně potkávám v ul. Pod kaštany milého pána - seniora s rozšafným psíkem a zdravíme se navzájem. Míjím už otevřený kiosek zapuštěný do budovy Dejvické sokolovny. Ten je teď v důkladné péči jedné paní, kterou znám z Únětic.

Před sedmou mi v kanceláři zvoní telefon a technik H. zahajuje mou dnešní pracovní seanci zvídavým dotazem, který se mu v informačním systému nedaří dohledat. „Ale od toho jsem tady a dobře placenej,” cituji jeho oblíbenou repliku, ranní káva jde ale stranou. Potom volá ještě technik T., naštěstí je na dovolené technik Š. Přichází technik M. s monotonním tématem depozitu, ptám se technika Č. na dva nové přírůstky zapůjčené od dodavatele - musíme počkat až se vrátí z dovolené technik J.Bavíme se o dopisu, který rozdávali mladí externisté tento týden na branách provozoven a také o trochu falešných hlasech, které slyšíme z Vítězné symfonie podnikového marketingu, o praporcích a podmanivých sloganech téměř prvomájových. Tu ale náhle volá technik T., já pak volám techniky H. a O., abych si to ověřil. Probíráme s technikem V. možnosti transakcí MCI8 a MCI4 v kombinaci s IW39, které právě využil s mou podporou technik H. Volám ještě techniky T. a O., abychom něco domluvili, kvůli tomu ostatně také volá technička D. a má pádné uživatelské připomínky, které společně ověřujeme. Potkávám technika O., po němž dnes nic nechci, ani on po mně, zato volám systémového IT guru V. Ukládám si záznamy o všech vznesených požadavcích kolegů a odškrtávám ty vyřešené, zbude ještě trochu času na zpracování dat pro analýzu nákladů podle typů; napíšu ještě maily všem DS o odjezdu domů, který dnes bude (pro mne poněkud výjímečně) už krátce po poledni, a vítám, že dvě z nich pojedou se mnou zpět do města Lawn. Vařím také konečně kávu a zalévám květiny v sousední kanceláři. Věším (už třetí den) k oknu pod strop namočené prostěradlo proti vedru. Už třetí den zapínám také ventilátor. Přichází mi odpověď z úřadu Centrálního helpdesku pro správu budov. Problém s pisoárem a sprchou vyřešen. Dávám dál tuto radostnou zvěst a těším se, někdy příště, do sprchy.
Převlékám propocené triko a kalhoty, zahlédnu na stěně duhu, kterou ale dělá odraz světelných vln od cédéčka.Tramvaj na kterou jdu podle jízdního řádu mi jako obvykle ujíždí, důvod se vždycky najde.

Na Hradčanské se ještě letmo setkáváme s Jonsonem, má moc práce. Probíráme jeho i můj investičně penzijní fond, který během krátké doby už dvakrát změnil název i majitele. Takže přijde obálka s nějakým divným názvem odesílatele a potom tam leží tři měsíce jako papírový spam neotevřená.
Cesta autem je klidná, Evropská street dýchá ozónovým vedrem, řeč plyne o svatbě syna třetí DS se známou druhé DS. Nebyla tam, ani koláče nebyly, mladí to nechtěli. Dalším tématem jsou promoce, protože je řeč o úředních obřadech. Vzpomínám na podivně barevné fotografie z mé promoce a říkám, že mi něčím připomínají starší záznamy pořadů Karel Gott v Lucerně, které zrovna dávají v televizi.

Doma se Eobab diví mému brzkému příchodu a začíná likvidovat své nádobí, i když prý už chtěla jít odespat svou odpolední hodinu. Říkám, že může jít spát hned a pevně v to doufám, ona ale nedá jinak, než že umeje to nádobí....
Zavírám se před tím kraválem v pokoji, trochu uklízím, stříkám silikonové mazivo do zámků umělohmotných oken, peru si pár triček a košili ručně, protože jsem spokojen, když odchytím použitou vodu a ještě ji dále využiji na vytření podlahy a na splachování záchodu. A když někde píšou 30, nemůže mi tam třetí osoba nastavit 60, protože to je víc, a víc je přece více než méně. Věším mokré ručníky proti vedru před balkonové okno, plus těch svých pět vypraných švestek.

Písání v připojení se opravdu dost protáhlo, ještě volá Andrej z bratislavské Petržalky, kde dnes naměřil ve svém panelovém bytě něco málo přes 40 °C (Alt0176 stupňů Celsia). Poklábosili písař Andy a velitel stráže BF z vojenské posádky v Bohuslavicích nad Vláří přes Skype. Třeba že jako invalida si musí koupit jen nové auto, protože jinak nedostane příspěvek - půlku. Druhou půlku z ceny nového vozu bude 7 let splácet. Návštěva díla Gabčíkovo je odložena, sejdeme se tam snad v srpnu. Jako bych si nedovedl kdysi za služby prezenční vojenské představit personal computer a komunikaci s tím spojenou na lince Bratislava-Louny vulgo Prespurg-Lawn, tak si teď zrovna nemohu vybavit ani jméno té mechanické klávesové mašiny, kterou jsem se v noci ve službě bál obsluhovat, abych nějakým přehmatem nerozezvučel červené telefony jaderných velmocí. Tak teď to naskočilo: „Dálnopis!”

Adrenalinovým testem dnešního odpoledne bylo hezké velké auto Peugeot, které se zapnutým motorem poslušně předlo před našimi okny baráku družstevního. Čekajícímu pánovi uvnitř jistě bylo díky klimatizaci příjemně. Pohodlných 5 minut na úkor ostatních, kteří v tom vedru maskují okna a možná přemítají o stavu ozónové díry.
Chtěl bych, vlastně nechtěl, být ve společnosti takových lidí v nějaké kritické situaci. Ale co kdyby zrovna překvapili?
A mám také Diesel - botky vyrobené v Číně.

„Naša Zemeguľa pôjde do riti!" tak to Andrej před chvílí povedal.
Tak si dávám RZ, kdo chce, tak ještě SPZ, toho auta do názvu článku.
Vypadá to dobře.

Příběh z křížal záhadný a černobílý, teprve po nafocení Kristýnou T. zřejmý