Soustředění Vox Cantabilis v Zákoutí, květen 2007

Odjezd v pátek z města Lawn qíčerou s J(alt), zastávka v Chomutově pro Mí(tenor). J+ Mí = sestry odchované v lounském dětském pěveckém sboru Kvítek. Z Komotau směr Blatno a dále na Kalek do Zákoutí, penzion Bernava. Vedro a bouřkové záchvěvy doznívají; sbor po 19.hod. už zkouší v levém křídle penzionu, v pravém je zatím prázdná hospoda a bar. Pokoje nahoře po pěti lůžkách, dělené přepážkou na 2+3. Piano hmotnosti 32 kg vynášíme s O(tenor) po otočných schodech a instalujeme ve výklenku pod střechou. Tam začíná moje vlastní soustředění.

Vybaluji své nádobíčko:

• Dřevotřísková stolní deska;
• 2 šroubovací kovové nohy;
• pytlík s matičkami, šrouby a klíčem k upevnění nohou;
• T konzolu-kozu černou s nastavitelnou výškou pod druhou stranu stolu;
• pedál hlasitosti a sustain klavírní double-pedál;
• síťové a propojovací kabely;
• bílého psa Überspannung;
• stolní halogenovou lampičku;
• odposlechovou bednu pro hlasitou hru;
• sluchátka pro hru tichou (ty budou na uších 95% doby strávené u stroje);
• dvě dřevěné desky-podložky pod stolní nohy, které jsem koupil krátké-dlouhé jen 60 cm.

V sobotu vstávám v 6:30, ale to prakticky všichni. Těším se na den, který strávím téměř celý za klávesnicí skvělého digitálního piana Kawai. Digitální Stage Piano Kawai si zasluhuje samostatnou a obsáhlou kapitolu (jen co namelu). Po dobré snídani se sbor rozptyluje v útrobách penzionu po hlasových skupinách. Ti co mají volno, jdou házet koulemi Petangue do vedra za domem. Na druhé straně kvílí pila v rukou ukrajinských brigádníků, kteří porcují dřevo do krbu na zimu. M(bas) se učí svůj part podle notového záznamu v notebooku, já chvíli házím taky s koulemi, snažím se v praxi uplatnit termín ‚šourák‛ z knížky Dýmka strýce Bonifáce (edice KOD), ale za chvíli jdu hrát - cvičit. Z(bas) mne při průchodu na svůj pokoj pasuje na vrátného, protože sedím přímo vedle schodiště do podkroví, všichni kolem projdou několikrát za den. Na oběd jedeme do Blatna, velká restaurace, bezlepkové menu pro mne a A II. bez problémů. Odpoledne si jdu vyčíhnout berana bez rohů, který stál včera u cesty k penzionu, jako by nás vítal. Zprvu jsem ho považoval za malý stoh suché trávy nešikovně složený přes krajnici. Může být vůbec takový beran? Podle cedule na domě patří k obecnímu úřadu. Večer slavíme narozeniny Ma(tenor) a J(alt). Oslavenkyně nachystaly večeři pro celý soubor. Je legrace. Po půlnoci zůstávám já, A(alt) a novicka VoxCant S(alt). Zbylo trochu červeného, dopíjíme, vlastně já dopíjím, A(alt) má zase svou poslední cigaretu, mluvíme nejvíc o knížkách. Vzpomínáme třeba na Trosečníky z Vlaštovky a další bestsellery Arthura Ransome, S(alt) vytahuje celou paletu světové sci-fi, Asimov, Lem, Aldis. Přihřívám svou polívčičku vzpomínkou na Obchodníky s vesmírem a odbočuji na Chazarský slovník. A(alt) také vypráví množství zábavných adrenalinových historek ze základní školy; už na minulém soustředění jsem se jí ptal, jak dlouho se to dá vydržet? Občas řeší situace, před kterými by možná jiný kantor zavřel dveře a pro formu zavolal úřad sociální.Jdou takhle se školní třídou na vycházku v počtu jedna + 20, vrací se do školy v počtu jedna + 40, protože se nabalili mladší sourozenci, kteří jsou rodiči nominovaní spíše k celodennímu pobytu na ulici, pokud jde o trávení volného času. Měla dlouhodobý problém s nevyspalým žákem, dokud se nepodřekl, že nemá postel... tedˇuž ji, díky jí, má. Zlatý hřeb večera byl růžový satén - její kalhotové pyjamo. Díky A(alt)! Nad ránem si podáváme dveře se S(alt) při nástupu na pětimístný pokoj, kde už spí Re(soprán), AII.(soprán), M(bas) Le(generální soprán), její syn Jirka (dodatečně v sobotu přivezen s bolestí čelisti). Kdo to počítal, došel k číslu 7. A skutečně, Le(gs) se synem si ustlali na široké nafukovací matraci, na přistýlce. Jsou 2 ráno, spát se mi ještě moc nechce. Aspoň dva spáči nekompromisně chrápou, nasazuji sluchátka a pouštím si do mobilu nahrané CD Kate Bush. Když se probudím z krátkého spánku, chrápání trvá, dávám decentní ránu pěstí do zdi, spíš abych se ubezpečil, že ten chrápající nejsem dnes já a snažím se prospat do rána. I nedělní snídaně nemá chybu, pak se sbor opět odebírá k tvrdé práci pod vedením Lejdy Sy(soprán,organ,vedoucí), která s krátkými přestávkami trvá do 13.hodin. Domů se spěchá, odjíždíme bez oběda. A tady nahoře je ten beran.

Varhanní škola v Olomouci - květen

18.5.2007 - cesta na Moravu, zastávka v Brně - dům u Nováčků v Nováčkově ul.(káva).

Odkládám někam mobil, během jízdy do Vaňkovky se nechávám prozvonit-ano vibrace jsou slyšet, znělka (úvod písně Aqualung, který jsem si sám nahrál) ne. Odkud se to ozývá? Hlavně že tu někde je. (Teprve nad ránem mne napadlo, že mohl být jedině na střeše auta, odkud byl slyšet a dost dlouho tam i za jízdy vydržel. A bylo po záhadě). Na přecpaném parkovišti ve Vaňkovce už neslyšet nic, po chvíli signál ‚nedostupný‛. „Sbohem Siemensi ME nevím kolik. Měl jsem tam pár památečních zpráv, třeba tu od Jonsona, když odmaturoval na Gymnáziu Bernarda Bolzana.”

Rozptyluji se na výstavě kočárků a nechávám si podepsat náhodně koupenou knihu Andělé všedního dne Michalem Vieweghem, který tu má autogramiádu vedle malého knihkupectví. Má skromné a sympatické vystupování, s každým kdo přijde promluví, byť třeba od něj ještě nic nečetl, tedy i se mnou. Andělé se mně líbí.

Později Jonson volá, na vypůjčený mobil, že mé číslo se nehlásí. „Asi vyhodili sim-kartu!” dodává. Mobil držel 5 let bez poruchy, k čertu tedy s ním... Nakonec, jak praví klasik-anarchista, a vytrženo z kontextu, ‚Vlastnictví je krádež‛, tak co.

19.5.2007 Arcibiskupství Olomouc
Páter Česlav v hudební nauce rozepisuje jednohlasé kánony od Palestrina a také vícehlasé (William Byrd). Když zpíváme, p.páter Česlav to s jemným humorem a nadsázkou oceňuje; pro ty, co minule chyběli má pochopení a rozepisuje partitury znovu a znovu.J.S.Bach - další rozepsaný příklad už s odlišným harmonickým přístupem, p.Česlav také po paměti hraje ukázku Lippatiho klavírní úpravy Bachova chorálu Jesu bleibet meine Freude, to mne inspiruje a zneklidňuje, příště bych mohl dát k lepšímu úpravu od Myry Hess, kterou skvěle podává kromě ní také Alexis Weissenberg, no a já už to mám skoro nadřené.... Nakonec Ave Verum Corpus (W.A.Mozart) - „Tam už si bas nemá co zazpívat...”

Lekce u prof.Macka - stupnice na pedálech postupně přidávám pravou, levou ruku, nejdříve přes oktávu, potom manuál přes oktávy dvě, nohy vždy jen přes jednu.Když hraju rukou stupnici přes dvě oktávy a nohama na pedálech přes oktávu, pletu to, pohyb nohou mně narušuje jinak úplně podvědomý prstoklad v levé i pravé ruce. „Ano, lyžoval jsem,” odpovídám na dotaz prof.Macka, ale směr špiček u nohou živelně měním, ošidná koordinace. Říkám mu, že ve slavětínském kostele nedosáhnu z lavice na pedály patama. „Podřezat lavicu!” dí nekompromisně profesor Macek. Kromě tohoto úkolu zadána píseň 512 ze Sborníku ....., další si vyberu sám.