… aneb Účel světí prostředky, stanoví i potírá design plus něco navíc.
V jednom obchodě jsem s velmi ochotným obchodníkem konzultoval stojany pod mého dvaatřicetikilového klávesového bumbrdlíčka KAWAI. Představu jsem měl téměř odpovídající tomu, jako je zde už hotové dílko na obrázku. Design v mlhách, ale pevný základ vulgo tuhý sokl.
Našel by se vhodný kousek, který bych objednal a nebyl by ani tak drahý. Byl by skládací, jeden takový mám z obchodu Thomann. Je výborný, ale na delší ustájení pro takovéto pianino cyfrowe (zakoupeno v Polsku, cena lidovější než v Česku) to není. Nemusím mít pro nástroj přímo nábytek, ale důstojný sokl si zaslouží.
- Tyto budoucí bočnice stojanu byly na cestě do kontejneru, ale skončily v mém panel-human-kontejner -
Stojan typu X se také nehodí. Obchodník z Polska, který mi jednoho krásného dne, prakticky po ročním čekání, ale za opravdu super cenu, dovezl Kawajíka cyfrowego až do Průhonic doporučoval rovněž tvrdý a naprosto stabilní podklad. Na štafle typu X bych stejně musel připevnit tuhou desku. I tak bych se ale obával drobných výkyvů do stran při hraní.
Na Sv. Cyrila a Metoděje našel jsem ve sklepě, po předchozím obyvateli mého bytu, dřevěná čela od jeho staré postele. (Po pravdě řečeno: věděl jsem o nich už dříve ale "nález" jsem odkládal až bude více volna.) Čela jsem pořezal a nabarvil.
Do truhlárny v Chlumčanech jsem si v sobotu ráno vyjel pro dřevotřískovou stolní desku říznutou na míru. Vyndal jsem "vercajk" a udělal stojan - bastl i s dřevěnými zapuštěnými kolíky jakoby „po truhlářsku”.
Krédem mým bylo:
„Účel světí prostředky, stanoví a zároveň potírá design plus Něco navíc při tomto Udělej-Si-Sám!"
Výsledek nebyl na první pohled špatný, ale tak trochu, jako by celý ten nový nábytek přepadával dopředu. (To zde na obrázku není patrno, protože přední nohy už jsou instalovány.)
Vyjel jsem do města Most pro nějaké nohy. Kovové nohy se nehodily, zvítězil dřevěný hranolek rozměrů x krát y. Byla objížďka, tak jsem poznal navíc nové zajímavé vísky; k víčerou pak přiříznul a připevnil přední nohy. Ty jsem dokonce vytvořil, ano, vytvořil (v sámošce odmítli hloubit do hranolu díru) výškově regulovatelné.
Nohu jsem živelně esteticky ošetřil tak, že k přírodní barvě dřeva jsem přidal ležérní černou ponožku. Linie stolní desky je vpředu podtržena leštěnou hliníkovou lištou, kterou jsem si koupil asi před 25 lety jen tak v Německu v OBI. To se mi ještě o tom, že sámoška OBI bude k dosažení i v českých městech, ani nesnilo. Tím nechci říci, že bych za totáče o OBI nějak intenzivně sníval, ale nejsem proti.
